BLK 2015

Nu tož tedy taky něco nasmolím. Po zkušenostech nehážu mozek na papír hned po, ale chvilku počkám. Jednak je vyčištěna a druhak emoce musí uležet.
Kdo mně zná, tak ví, jak krásně hlasitě si dokážu zanadávat. A každej takovej ví, že je to jen povolenej ventil při čištění. Nu, ale něco k akci BLK „BoubínBobíkLibínHusKleť“ .
Těšil jsem se moc. Předchozí dva ročníky jsem byl registrován, tuším, že i zaplacen a pokaždé mně do toho něco vlezlo. Buď zdravotní problémy, nebo zajišťování obživy. Jsem rodák Budějovický, který „včas“ zdrhnul na západ (do Plzně) a tak jsem si to chtěl užít. Kopce jsem víceméně znal a profil načetl.
Hned na začátku musím objektivně přiznat, že jsem počítal s více asfaltu, než kolik ho pocitově nakonec bylo. Bohužel, ten nejhorší kus byl na konci Zlatá koruna – Třísov. Kurňa to bylo dlouhý jak Husákovo novoroční projev.
Na trip jsme vyrazili s bydliautem už ve čtvrtek ráno. Plán byl jasnej, zdolat Boubín, přespat na Zátoni a pak pokračovat do Budějovic . Toto vyšlo na 100%. Čtvrteční Boubín na pohodu byla nádhera. Parkoviště s tábořištěm na Zátoni zcela vynikající. V pátek ráno jsem si ještě vyběhl ke křížku pod Boubín a vyrazili jsme na start do Boršova nad Vltavou.
Parkování, registrace, odpočinek před startem – klasika. Pak přišel první sci-fi moment, kdy za směšné startovné přijely 3 autobusy, který odvezly celej cirkus na start do Vimperku. Po vylodění u nádraží ve Vimperku dobrá nálada stoupala, ruku v ruce s vyplavovaným adrenalinem. Předstartovní focení, plácání po ramenou, postěžování si na nedostatek natrénovaných kilometrů, ztráta čelovek, holí, batohů a nadějí. START
Já měl něco naběháno, takže jsem si nepřipadal nikterak hendikepován, vyrazil jsem v závěsu za Evou Zborníkovou a Honzou Suchomelem. Ztratil jsem je u křížku pod Boubínem, kde jsem zazmatkoval, špatně přečetl itinerář a místo po modré fáral po zelené. Nebyl jsem sám. Kolečko je sice jen o 1.5 km delší, nicméně časová ztráta to byla zásadní.
Tajná kontrola na Zátoni s Olafem pozvedla náladu a jelo se na Bobík. Pelotonem se nesly hlasy o složitém kopci a tak jsem trošku zataktizoval a zpomalil. Jak se ukázalo na Bobíku, zbytečně. Zas takovej kopec to nebyl. Mezi Bobíkem a Libínem mám tmu, ale docela to pelášilo. Pak Libín, konečně trocha odpočinku při stoupání do kopce. Pod Libínem kontrola z říše snů, chvilku jsem hledal bílýho králíka a Alenku. Nevěděl jsem, zda někde nespím v lese a nepropadl jsem se do země za zrcadlem. Prostě sen. Polívka, pivo, kafe, chleba …. Doteď to NECHÁPU.
Probral jsem se u Zlatýho potoka, kdy jsem už po xté zbloudil. Naštěstí GPS čárka v Garminech mě vrátila na trasu a valil jsem po nejdelším seběhu mého života na kotrolu do Ktiše. Zase Olaf, ten člověk je snad android. Nevím čím to je, ale když ho vidím, tak strašně rychle dobiju baterky a mám zas plno elánu.
Z hospody uháním přes Boletice pod Kleť. Imho Boletice bych bez GPS a spoluběžců snad ani nedal. Docela orienťák. A jsou tu Chvalšiny, obec to komunismem prosáklá, výsad tržního hospodářství si nevážící. Bloudění, nadávání, energie klesající do záporných hodnot. Na náměstí, kde by měl být alespoň jeden směrovník, bylo a je tak akorát prd.
Hurá Kleť, dobíjím a valím nahoru, 5km/500nm 50 minut. Na Kleti malinko tápu, hledám kudy dolů. Nacházím a jedu co to dá. Přibíhám do další Země za zrcadlem. Pivo, káva, chleba se škvarkama…. SEN.
Granátník, krásná měkká cesta a je tu Zlatá Koruna. Co mě to napadlo, myslet si, že už jsem skoro v cíli. Další kufr, u tělocvičny není značení, zbíháme k řece. Od řeky se škrábeme po skalách zpátky na cestu. Padne jen jediná věta „Kdyby tu byl Olaf, tak by to vedlo právě tudy“. Běžíme kousek po měkkém a najednou zrada. Asfaltka a kopce, kurňa to snad není pravda. Otevírá se mi ventil a už se to nedá zastavit. Doklopítám do Třísova, mám docela dost problémy s močákem. Každých 500 metrů musím zastavit a ulevit si. Pekelně to bolí, krutá daň dehydratace a přemíry minerálů v moči. Musím to vydržet, nohy mě nebolí, únava je přijatelná.
Už je vidět Dívčák, proběhneme kolem a mažeme kolem řeky do cíle. Netuším jak je to strašně moc daleko, je. Je to nekonečný, papiňák jede naplno, peklo s močením je krutější a krutější. Upouštím páru, koukám pod nohy těším se na pivo. Poslední kontrola u Rybů, a už je tu na nedohled cíl.
Jsem na Poslední Šanci, Hugan mi běží naproti, Jaru fotí a v dáli mi mává fanklub TOM ČB.
Cíl, euforie, slib že už nikdy víc… J Ale ne, kdo to zažil tak ví, že se nedá nevracet.

mapa

mapa

Příspěvek byl publikován v rubrice běhání, cestování. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.