Jeden můj, ne výjimečný, den v práci

Ráno v 7:00 naložím a vyjedu do světa. První zastávka Planá, lékárna na náměstí. Mám auto 18 tun, vjezd povolen maximálně 6 tun. Co mám dělat, ani moc nepřemýšlím a jedu tam. Chyba, není tam moc místa, ale nic jiného se stejně nedalo dělat. Vyložím balíky a pokračuji do Chebu.
První zastávka v Chebu, jakási textilka. Dvě palety pro ně nikdo nechce. Po chvilce najdu vládce razítka a přesvědčím ho, že je to skutečně jeho zboží. Svolí s vykládkou, je tedy vyhráno. Pokračuji do RWE s třema paletama elektroměrů z Polska. RWE má v Chebu hnízdo v jednosměrce u nádraží. Nějak zakormidluju na dvůr a hledám vládce razítka. Po chvilce přichází pani, hrozně se podivuje, že to přece mělo přijít až zítra. A že to tedy dáme do posledního skladu. Odhadnu šířku a vzdálenost, jsem mazák, budu couvat. Couvám, koukám abych nepobořil střechu a nacouvám jsem do plechovejch kontejnerů.  Pani mávne rukou že je to jedno, je to přece jenom plech. Vyložím tři těžký palety, vylákám orazítkované dokumenty a jedu do stavebnin u vlakáče. Je to místo zaslíbené, na jedné ulici jsem napočítal čtyři velkoobchody stavebnin, dva se sanitou a jeden autobazar. V celkem bez problémů složím, získám razítko a vydám e na cestu. Otočím volantem a buch rána a skřípání. Debil, nezvedl jsem si čelo a tudíž trošku pobořil výstavku KB Bloku.
Jedu dál, nábytek Sladká-Sladký. Vyložím paletu, zkasíruji dobírku a jedu dál. Pořád se mi na autě motá paleta s nějakým dlouhým velkým regálem. Neustále jí převážím a přehazuju, už abych ji v Mariánkách vyložil.
Další na řadě je Elektro expert, Cheb centrum, jednosměrka 6 tun mimo zásobování. Couvání ke skladu nemožné, všude zaparkovaný auta. Na výjezdu dvojité esíčko, plné zaparkovaných aut. Vyložím a musím těch cca 500 metrů vycouvat jednosměrkou v protisměru. Po každé straně mám asi 10 cm od stojících aut. Couvám 50 metrů, vystoupím vysvětlím štosu za mnou, že opravdu dopředu nemohu. Štos se uhne, couvám 50 metrů, další štos, vystoupím, vysvětluji. A tak pořád dokola. Nic jsem neodřel, asi, a jsem venku.
Jedu na další špek. Lékárna v lázeňské zóně, uprostřed Frantovo Lázní. Lázně jsem trefil, ale s náklaďákem se tam opravdu zajet nedá. Stavím na hlavní, chytám měšťáky, žádám je o dohled nad autem a jdu přes park pěšky, Ještě že jsou to jenom dvě hrabice inkontinentích vložek. Získám razítko a peláším k autu. Chlapci poctivě hlídají, poděkuji a vydávám se na cestu k domovu.
Cestou ještě vyložím nějakou tu paletu a balíček. Několikrát převezu a přehodím paletu s regálem. Snad už ho konečně vyložím v KB Expertu v Mariánkách. Snažil jsem se jim ho vnutit, nechtějí ho. Podívám se pořádně na štítek a….  Mně snad trefí, já ho měl vyložit u Sladkýho v Chebu. Nu nic, dostane ho zítra. Vyložím poslední věci a ještě se cestou stavím pro obrovskou paletu v jedné fabrice u Plzně. Nevlezla se na jiné auto ráno, já jedu okolo a jsem prázdnej. Naložím jí, je přes celé auto, zavřu čelo a jedu. Malinko přibrzdím a slyším divnou ranku, ránu, bouchnutí. Zastavím a jdu se podívat. Špatně jsem vyfoukl paleťák, paleta se rozjela a rozjebala regál pro Sladkýho z Chebu.
No a to je asi tak jeden den v mé nové úžasné práci. Detaily s prasklýma žárovkama, vylitým kafem, chlebem na podlaze, ztracenou rukavicí, zapomenutím potvrzení dodacího listu, neúplným vypsáním stazky, neodpíchnutím si při odchodu z práce, se ani neobtěžuji psát.
Na konci každého dne pochybuji o své inteligenci. Jestli vůbec mám na to, být kurýr s nákladním autem.