Den cesty – jaro 2014

Trasa je dána Lovosice – Plzeň, přibližně 180km a  jak udává jméno akce, je na cestu dáno 24 hodin. Prvotní myšlenka byla, běžet a doběhnout co nejdále. Pak jsem se rozhodl, že po Šluknovsku půjdu pouze pěší variantu a abych se náhodou neurval, obul jsem se do Vibram Fivefingers. Jak se ukázalo, nebylo to rozumné rozhodnutí.
Ráno v 6:00 sedáme s panem Rybou do vlaku směr Lovosice s přestupem v Praze. Do Lovosic přijíždíme chvilku před desátou hodinou, bleskurychle projdeme prezentací a v 10:17 startujeme. Trasa začíná přes kopce kolem Lovosic, Lovoš, Košťálov, Hazmburk. Krásné kopce a příjemná cesta, jen je trochu demoralizující, že po 25 kilometrech je to do Lovosic stále na dohled, co by kamenem dohodil.
Šlape se mi pořád dobře, jídla i pití máme dost, pivo na trase je více než pitné. Naštěstí zatím nikde netočí Géčkové patoky. Pod Hazmburkem jako když udeří, přichází bolení plosek nohou. Moc se mi tomu nechce věřit, 25 km v nich běhám pravidelně. U piva v Libochovicích zkontroluji nohy a nenacházím žádné závažnější poškození. Vydáváme se dále na trasu. Snad je to asfaltem, kterého naštěstí zatím není mnoho. Snad tím že se jde více či méně po rovině, bolest je stále intenzivnější.
Před Perucem pro mně padá jasné nechtěné, ovšem nutné rozhodnutí. Volám si odvoz. Pan Ryba se mnou jde navíc asi 2 kilometry do hospody k Dubu, dát si kafe a pivo. Vybavuji ho blikačkou a GPSkou, přeji mu šťastnou cestu a s nefalšovanou závistí ho posílám jako emisara na trasu.
Jaru přijíždí během chvíle, dobíhám asi 2 kilometry nad Peruc, aby jsme se potkaly. Doma kontroluji škody na chodidlech. Nejsou fatální, ale dosti nepříjemné.  Puchýře zespodu na chodidlech u prstů znám, s tím se dá v pohodě chodit to není nic nového. Nová je ovšem zkušenost z puchýřem uprostřed paty, na chodidle. To je dost nepříjemné a chodit se s tím moc nedá.
Poučení pro příště? Žádné. Snad jen, méně experimentovat pokud se chci dostávat do cíle.