OUTFISHí blog nejen o běhání

Den cesty – jaro 2014

Publikováno 27.4.2014 | Autor: admin

Trasa je dána Lovosice – Plzeň, přibližně 180km a jak udává jméno akce, je na cestu dáno 24 hodin. Prvotní myšlenka byla, běžet a doběhnout co nejdále. Pak jsem se rozhodl, že po Šluknovsku půjdu pouze pěší variantu a abych se náhodou neurval, obul jsem se do Vibram Fivefingers. Jak se ukázalo, nebylo to rozumné rozhodnutí.
Ráno v 6:00 sedáme s panem Rybou do vlaku směr Lovosice s přestupem v Praze. Do Lovosic přijíždíme chvilku před desátou hodinou, bleskurychle projdeme prezentací a v 10:17 startujeme. Trasa začíná přes kopce kolem Lovosic, Lovoš, Košťálov, Hazmburk. Krásné kopce a příjemná cesta, jen je trochu demoralizující, že po 25 kilometrech je to do Lovosic stále na dohled, co by kamenem dohodil.
Šlape se mi pořád dobře, jídla i pití máme dost, pivo na trase je více než pitné. Naštěstí zatím nikde netočí Géčkové patoky. Pod Hazmburkem jako když udeří, přichází bolení plosek nohou. Moc se mi tomu nechce věřit, 25 km v nich běhám pravidelně. U piva v Libochovicích zkontroluji nohy a nenacházím žádné závažnější poškození. Vydáváme se dále na trasu. Snad je to asfaltem, kterého naštěstí zatím není mnoho. Snad tím že se jde více či méně po rovině, bolest je stále intenzivnější.
Před Perucem pro mně padá jasné nechtěné, ovšem nutné rozhodnutí. Volám si odvoz. Pan Ryba se mnou jde navíc asi 2 kilometry do hospody k Dubu, dát si kafe a pivo. Vybavuji ho blikačkou a GPSkou, přeji mu šťastnou cestu a s nefalšovanou závistí ho posílám jako emisara na trasu.
Jaru přijíždí během chvíle, dobíhám asi 2 kilometry nad Peruc, aby jsme se potkaly. Doma kontroluji škody na chodidlech. Nejsou fatální, ale dosti nepříjemné. Puchýře zespodu na chodidlech u prstů znám, s tím se dá v pohodě chodit to není nic nového. Nová je ovšem zkušenost z puchýřem uprostřed paty, na chodidle. To je dost nepříjemné a chodit se s tím moc nedá.
Poučení pro příště? Žádné. Snad jen, méně experimentovat pokud se chci dostávat do cíle.

Rubriky: běhání, Boty | Štítky: běh, boty, Závody | Komentáře nejsou povolené

Přechod z Lužických hor

Publikováno 20.4.2014 | Autor: admin

Krátký report, z krátké tratě. Bez přemýšlení, jako první akce letošního roku, po vyléčení tělesných neduhů. Jednak mně lákal kraj vrchů Lužických a jistota v jedinečnosti akcí pořádaných dálkoplazeckým guru Olafem Čihákem. Bohužel jsem neměl jak se v čas dostat na start 107km a nebo naštěstí?
Hlavně pro mně, start 55km byl z nádraží Svor, kam jsem se z penzionu v Rumburku dostal v pohodě a v čas. Před nádražím mně uvítala časomíra a zapisovači, ve větru, mlze a promrzávání. Bylo mi jich líto, ale bohužel české socialistické dráhy, stále fungující na ne zcela jasném principu feudálního vlastnictví, neumožnili jim býti alespoň pod střechou. Zapsal jsem se zelenou propiskou, nafasoval čip a vyrazil na trať. Dle mého zvyku, opačným směrem než jak by mělo být. Neztratil jsem dekórum, v další uličce jsem odbočil a napojil se na správnou trasu. První mini kufr na sebe nenechal dlouho čekat. Hned za Svorem, kde se přebíhala silnice, jsem nepřešel most a vydal se špatnou cestou. Uvědomil jsem si to téměř hned, tak že to nebylo nic zásadního.
Dál se mi běželo výborně, vlastně si s odstupem neuvědomuji asi 20 km žádný zásadní problém a nebo krizi. Žádné brody, hangy, skály, schody, žebříky, nic. Prostě běžecká pohoda. Milštejn, oběhnout Suchý vrch?, přehrada Naděje, proběhnout Horní a Dolní světlou a šupem do Krompachu. První trochu kopec Hochwald a už se začínám děsit, že snad nebude žádné překvapení. Běžím kus Říší a dále po státní hranici a už to vidím. Itinerář praví „po státní hranici“ vlastní značení černé šipky. A už je to tady, konečně kopec kde se poleze po čtyřech. Je to makačka, paráda, už se těším na vrcholovou knihu. Zapíšu čas do karty a mažu dál. Seběh z hor dolů je dlouhý a namáhavý. Ale žádné šutry, krásné cesty prostě běžecká paráda.
Vbíhám do Lesné a Jiřetína pod Jedlovou. Koupím si zmrzlinu a doplním vodu. Jako bych tušil, že začíná asfaltové peklo. Na obranu musím zdůraznit, že to opravdu nejde natrasovat jinak. Prostě se to musí protrpět po cyklostezkách a silnicích až za Horní Podluží. Tam začíná šotolina něco jako zpevněné cesty. Zase začínám utíkat, nohy jsou potuhlé, roviny jim moc nevoní. Přibíhám na začátek Krásné Lípy. U prvního vybydleného baráku na mně malý cikáňata hážou koule asi z bahna a útočí na mně vlčák. Situaci zvládám zrychlením kroku, přičemž si nevšimnu UNCéčka a málem se nechám přejet.
Kontrola má být v restauraci u Kuruce. Odbočuji na Děčín, asi sto metrů je nějaká Větnamská nálevna se Zlatopramenem. Otáčím se a prchám pryč. Škoda už nemám skoro co pít a u Kuruce je jenom o dvacet metrů dál na druhé straně silnice, jak zjišťuji druhý den cestou do Hřenska. Naopak se musím přiznat, kdybych hospodu našel, možná bych to zabalil.
Peláším přes Krásný dub, ke kontrole na zřícenině Schonbuch (hezky Olafovsky vychytaná). Pak už je to pohodovka, přes rozhlednu na Vlčí hoře rovnou do Valdeku.
Krásný 8´ hodinový výlet, pro mně trošku za poznáním. Ale o tom jindy a jinde.
Za mně veliké, Olafe díky.

Rubriky: běhání | Komentáře nejsou povolené

Plány

Publikováno 23.3.2014 | Autor: admin

Aby to nevypadalo, že nic nedělám. Zase jsem začal intenzivněji běhat. Připravuji se, na pro mně vrchol sezóny v Itálii a to Dolomiti Extreme Trail 2014
Mimo to mně čeká týden před Itálií Akademické mistrovství republiky ve SkyRunningu v Beskydech.
A pak spousta menších akcí:
53km trail Šluknovskem
178km Lovosice – Plzeň
136km Týnišťské šlápoty

Podrobnější reporty budeme připsávat v průběhu času. Těšte se

Rubriky: běhání, cestování | Komentáře nejsou povolené

Jeden můj, ne výjimečný, den v práci

Publikováno 20.2.2014 | Autor: admin

Ráno v 7:00 naložím a vyjedu do světa. První zastávka Planá, lékárna na náměstí. Mám auto 18 tun, vjezd povolen maximálně 6 tun. Co mám dělat, ani moc nepřemýšlím a jedu tam. Chyba, není tam moc místa, ale nic jiného se stejně nedalo dělat. Vyložím balíky a pokračuji do Chebu.
První zastávka v Chebu, jakási textilka. Dvě palety pro ně nikdo nechce. Po chvilce najdu vládce razítka a přesvědčím ho, že je to skutečně jeho zboží. Svolí s vykládkou, je tedy vyhráno. Pokračuji do RWE s třema paletama elektroměrů z Polska. RWE má v Chebu hnízdo v jednosměrce u nádraží. Nějak zakormidluju na dvůr a hledám vládce razítka. Po chvilce přichází pani, hrozně se podivuje, že to přece mělo přijít až zítra. A že to tedy dáme do posledního skladu. Odhadnu šířku a vzdálenost, jsem mazák, budu couvat. Couvám, koukám abych nepobořil střechu a nacouvám jsem do plechovejch kontejnerů. Pani mávne rukou že je to jedno, je to přece jenom plech. Vyložím tři těžký palety, vylákám orazítkované dokumenty a jedu do stavebnin u vlakáče. Je to místo zaslíbené, na jedné ulici jsem napočítal čtyři velkoobchody stavebnin, dva se sanitou a jeden autobazar. V celkem bez problémů složím, získám razítko a vydám e na cestu. Otočím volantem a buch rána a skřípání. Debil, nezvedl jsem si čelo a tudíž trošku pobořil výstavku KB Bloku.
Jedu dál, nábytek Sladká-Sladký. Vyložím paletu, zkasíruji dobírku a jedu dál. Pořád se mi na autě motá paleta s nějakým dlouhým velkým regálem. Neustále jí převážím a přehazuju, už abych ji v Mariánkách vyložil.
Další na řadě je Elektro expert, Cheb centrum, jednosměrka 6 tun mimo zásobování. Couvání ke skladu nemožné, všude zaparkovaný auta. Na výjezdu dvojité esíčko, plné zaparkovaných aut. Vyložím a musím těch cca 500 metrů vycouvat jednosměrkou v protisměru. Po každé straně mám asi 10 cm od stojících aut. Couvám 50 metrů, vystoupím vysvětlím štosu za mnou, že opravdu dopředu nemohu. Štos se uhne, couvám 50 metrů, další štos, vystoupím, vysvětluji. A tak pořád dokola. Nic jsem neodřel, asi, a jsem venku.
Jedu na další špek. Lékárna v lázeňské zóně, uprostřed Frantovo Lázní. Lázně jsem trefil, ale s náklaďákem se tam opravdu zajet nedá. Stavím na hlavní, chytám měšťáky, žádám je o dohled nad autem a jdu přes park pěšky, Ještě že jsou to jenom dvě hrabice inkontinentích vložek. Získám razítko a peláším k autu. Chlapci poctivě hlídají, poděkuji a vydávám se na cestu k domovu.
Cestou ještě vyložím nějakou tu paletu a balíček. Několikrát převezu a přehodím paletu s regálem. Snad už ho konečně vyložím v KB Expertu v Mariánkách. Snažil jsem se jim ho vnutit, nechtějí ho. Podívám se pořádně na štítek a…. Mně snad trefí, já ho měl vyložit u Sladkýho v Chebu. Nu nic, dostane ho zítra. Vyložím poslední věci a ještě se cestou stavím pro obrovskou paletu v jedné fabrice u Plzně. Nevlezla se na jiné auto ráno, já jedu okolo a jsem prázdnej. Naložím jí, je přes celé auto, zavřu čelo a jedu. Malinko přibrzdím a slyším divnou ranku, ránu, bouchnutí. Zastavím a jdu se podívat. Špatně jsem vyfoukl paleťák, paleta se rozjela a rozjebala regál pro Sladkýho z Chebu.
No a to je asi tak jeden den v mé nové úžasné práci. Detaily s prasklýma žárovkama, vylitým kafem, chlebem na podlaze, ztracenou rukavicí, zapomenutím potvrzení dodacího listu, neúplným vypsáním stazky, neodpíchnutím si při odchodu z práce, se ani neobtěžuji psát.
Na konci každého dne pochybuji o své inteligenci. Jestli vůbec mám na to, být kurýr s nákladním autem.

Rubriky: kolem mně | Štítky: auto, já, práce | Komentáře nejsou povolené

Furt im Wald

Publikováno 9.2.2014 | Autor: admin

Jen tak se projít. Potřebovali jsem nakoupit nějaké jídlo, jelikož už nebylo doma co po psu hodit. Původní plán byl že se pojede na běžky, ještě ve středu to nebylo úplně zcestné. Ovšem po pátečních 15ti stupních Celsiových, se toto odsunulo do říše snů. Tak jsme se jeli s Tím co Ho nikdo nemá rád, alespoň projít do Českého lesa u Německého Furt im Waldu. Jak je vidno, bylo dobře, že jsem běžky nechali doma.